DÁMA V KVĚTOVANÝCH ŠATECH NA LOĎCE

Porcelánka Horní Slavkov, porcelán, značeno vtlačovanou značkou, 13 x 8 cm, polovina 19. století

Tentokrát si připomeneme slavnou porcelánku v Horním Slavkově, která by v tomto roce oslavila 230 výročí založení a jejíž produkty jsou ve sbírkách hradu a města velmi výrazně zastoupeny. Její dějiny se oficiálně začínají psát rokem 1792, ale s tímto datem to není tak jednoduché. Již koncem roku 1791 bývalý „hormistr“ Johann Georg Paulus se svým spolupracovníkem Georgem Reümannem, provádějí pokusy s jeho zpracováním. A nebylo to vždy snadné, již při prvním výpalu v nově postavené peci na jaře 1792 dojde k požáru budovy a poškození pece. Ale nevzdávají se. Již 3.srpna 1792 získávají povolení ke stavbě mlýna na glazuru a 2.března 1793 obdrží právo výlučné těžby kaolinu v Těšovicích. Dřevo potřebné k vypalování je jednak splavováno po říčce Svatavě z kraslického panství a počínaje 29.listopadu 1793 dodáváno z císařských lesů v Lokti, Bečově a Slavkově.

Johann Paulus roku 1800 manufakturu prodává Luise Greinerové z Gery, která ji se svými dětmi Moritzem a Friderikou provozují do roku 1808, kdy ji prodává Georgu Lippertovi (svému zeti) a Wenzelu Haasovi.

4. července 1812 navštěvuje porcelánku císař František I. s dcerou Marií Luisou. 1. ledna 1827 prodává Wenzel Haas svůj podíl ve firmě synu Eusebiu Augustu Haasovi. V roce 1828 se přidává další společník a továrna je vedena pod jmény Georg Lippert a Wenzel Tritsch. Rokem 1829 jsou však opět vlastníky Eusebius Haas a Georg Lippert, který roku 1840 daruje svůj podíl ve firmě zeti a dceři Johannu a Emilii Möhlingovým. V této době má porcelánka již přes 200 zaměstnanců, disponuje velkosklady v Praze a Vídni a pravidelně získává ocenění na zemských živnostenských výstavách. Georg Lippert umírá 5. prosince 1843. August Haas 19.října 1846 odkupuje podíl Johanna Mödlinga a od 16.dubna 1847 je porcelánka vedena pod tímto jediným majitelem až do roku 1867, kdy se spoluvlastníkem stává synovec Augusta Haase Johann Czjzek. Až do znárodnění v roce 1945 je firma vedena pod názvem Haas a Czjzek. Pro úplnost dodejme, že od roku 1872 byla součástí slavkovské porcelánky i manufaktura v Dolním Chodově, která byla zakoupena od jejích tehdejších majitelů Portheimů. V té době již byla slavkovská továrna největším producentem porcelánu v českých zemích a zaměstnávala tisícovku dělníků, již produkovali jak běžný užitkový porcelán, tak luxusní figurální a dekorativní zboží špičkové kvality. V roce 1908 v den jubilejního 60. roku vlády císaře Františka Josefa I. Byl oběma spoluvlastníkům udělen šlechtický titul. O šest let později v roce 1914 umírá Georg Haas a jeho podíl ve firmě dědí jeho manželka Olga. Podíl Johanna Czjska přechází rokem 1923 na jeho syna Felixe. Olga Haas umírá v roce 1942 a tři roky na to, den po obdržení dekretu o vysídlení páchá Georg Haas na svém hradě Bítov sebevraždu, když neunese představu, že bude muset nuceně opustit svou zem. 24. října 1945 je porcelánka Benešovými dekrety znárodněna a do roku 1958 funguje jako národní podnik. Poté je začleněna pod oborový podnik Karlovarský porcelán n.p., jako závod Slavkov. Nadále produkuje jak dekorativní, tak užitkový porcelán. Celkový ústup ze slávy je však neodvratný a průměrnost hlavně v produkci užitkové výroby je nepřehlédnutelná. S rokem 1992 přichází privatizace a zřejmě poslední vzedmutí bývalé slávy. V roce 2002 je areál prohlášen kulturní památkou. Po roce 2006 je většinový podíl již v rukách ruských majitelů a vývoz se zaměřuje na východní trhy. Je to ovšem strategie, jež ve spojení s nepříznivou celní politikou Ruska podniku definitivně láme vaz. K 31. prosinci 2010 dostává posledních takřka 100 zaměstnanců výpověď. Od té doby lze občas zaznamenat snahy zbytek areálu bývalé manufaktury prodat.

Tolik aspoň ve zkratce k pohnutým osudům jedné slavné továrny vklíněné do úzkého údolí mezi Loktem a Horním Slavkovem. Její výrobky jsou hojně zastoupené ve sbírkách vlastněných městem a v porcelánové produkci patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co bylo nejen u nás vyprodukováno. Není snadné tedy vybrat, co by bylo pro naši prezentaci dostatečně atraktivní, a tak místo toho volíme variantu zajímavosti a neokoukanosti. Náš exponát měsíce svým provedením poněkud vybočuje z tradiční produkce slavkovské porcelánky a zavádí nás do období končícího biedermeieru a nastupujícího druhého rokoka krátce po polovině 19. století. Porcelánová plastika v loďce sedící mladé dámy s výrazně růžičkami květovanými širokými šaty doplněnými typickým mělkým francouzským, lehce frivolním kloboučkem může evokovat poklidnou vesnickou náladu na slepém rameni neznámé říčky kdesi v jižní Provence. Snad to mohlo být i zámětem dnes již neznámého modeléra. Dívka pootočenou hlavou sleduje další výletníky na loďkách, nechává sluneční paprsky dopadat na svá odhalená ramena a všedním starostem aspoň na chvíli dopřává zahálku, kdesi ve stínu na břehu…

Netypické dílko je jen drobnou ukázkou dvě a čtvrt století trvající bohaté produkce porcelánové manufaktury Schlaggenwald-Horní Slavkov a jistě není pochyb o tom, že se na tomto místě v budoucnu setkáme s dalšími ukázkami z její bohaté, i když již ukončené produkce. Některé věci již od věku prostě odcházejí a jiné zase přicházejí.

J.Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 01. 01. 2022

Zpět na výpis článků