OBRAZ JIŘÍHO POPELA Z LOBKOVIC (*1551; †28.5.1607)

olej na plátně o velikosti 50,5 x 63,5 cm, autor neznámý, nedatováno

Je obecně známou skutečností, že loketský hrad po přestavbě interiérů a snížení některých paláců sloužil coby vězení. Než tomu po roce 1822 bylo, okusily chladné zdi Lokte dvě velmi významné osobnosti. Hříčkou osudu zde byly vězněny v době, kdy hrad vězením vůbec nebyl, nicméně charakter objektu jakožto pevnosti, do níž se těžko vniká a z níž se ještě hůř dostává ven, tomu výrazně napomáhá.

Prvním a známějším byl v roce 1319 kralevic Václav, pozdější český král a římský císař Karel IV. Ale o tom bylo popsáno již mnoho stránek papíru. Nás bude ovšem pro tentokrát zajímat další z těchto dvou a to Jiří (starší) Popel z Lobkovic, od jehož narození letos uplyne 470 let.

Někteří Lokeťané si tuto osobnost možná vybaví v souvislosti s mramorovým náhrobníkem připomínajícím velmožovo úmrtí v Lokti v roce 1607, umístěným na terase mezi kostelem sv. Václava a schodištěm vedoucím na hrad. Byl nepřehlédnutelnou osobností rudolfínského období závěru 16.století a zastával jedny z nejvyšších funkcí v politické hierarchii Českého království. V roce 1582 je jmenován Nejvyšším zemským sudím, v roce 1584 Nejvyšším komorníkem a od 19.2.1585 do roku 1594 zastává prestižní funkci Nejvyššího hofmistra Českého království. Ale jak už to často bývá pýcha předchází pád. Neukojené politické ambice, silně protireformační postoje jakožto následek bigotního katolicismu ruku v ruce s relativním náboženským liberalismem Rudolfa II. vykonají své. Otevřené vystoupení proti císaři na zemském sněmu v březnu 1593 později posílá Popela do pekla nejen politického, ale takřka doslovného.

Zatímco jeho bratr Ladislav vycítil nebezpečí a prchá před trestem do zahraničí, Jiří Popel je 31. března 1594 odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a majetku. Měsíc na to Rudolf II. rozsudek mírní na doživotní žalář a ztrátu majetku. Po internaci ve svém paláci na Hradčanech je vězněn na Líčkově, posléze v Kladsku, a nakonec v Lokti. Zde se stává jediným obyvatelem polygonální nástavby nejvyššího patra objektu takzvané dolní bašty, jež je speciálně pro něj uzpůsobena k obývání. Každodenní předpisová dávka stravy a džbánek vína servírované osobním komorníkem k pocitu svobody ale jistě příliš nepomáhá. Po 13 letech věznění nachází klid ve smrti. V jeho bývalé cele je dnes umístěna expozice cínařství.

Jako by značně pohnuté Lobkovicovy osudy předznamenaly i poněkud divoký příběh jeho portrétu. Neznáme autora ani přesnou dobu vzniku díla. Pokud byl obraz zhotoven za Popelova života, pak tomu bylo pravděpodobně ve třetí čtvrtině 16. století. Z ústního podání je nám známo, že v 19.století mohl být součástí obrazové sbírky bratrů Heindingerových, majitelů loketské porcelánky. V meziválečném období je však dílo již vedeno jako položka 449 v přírůstkové knize loketského muzea coby zápůjčka od jakéhosi pana Kollitsche, loketského občana. Položka je později doplněna přípisem provedeným profesorem Zimmermannem, který dílo identifikuje jako portrét Jiřího Popela z Lobkovic zhotovený kolem roku 1600 a opatřeným rámem. Další profesorův přípis hovoří o tom, že obraz byl muzeu darován paní Betti Haselbauer. Doslova zmiňuje “von Betti Haselbauer, Elbogen, dem Museum geschenkt". Není zcela bez zajímavosti, že přípis byl proveden 14.4.1945, jako by paní Betti tušila, že obraz už brzy nebude potřebovat. Ale pohnutým událostem ještě není konec. Dne 18. června 1969 dochází na hradě v Lokti, kde byl v té době umístěn inventář městského muzea, k nepříjemné dramatické události. Při vloupání je odcizeno několik uměleckých předmětů, z nichž jeden je právě portrét Jiřího Popela. Pak se jeho stopa na dlouhé roky ztrácí, nicméně obraz dál žije svým životem. V roce 1972 se objevuje v německém Norimberku, kde si ho nic netušíc v obchodě se starožitnostmi kupují manželé Scholzovi, mají zřejmě dobrý vkus, protože se jedná o práci vynikající úrovně. Těm pak desítky let dělá radost a zdobí jejich byt. Kola mlýnu spravedlnosti se ale pomalu točí dál. V roce 2017 se stávající majitelé rozhodnou dílo prostřednictvím aukční síně prodat. Nová vymoženost internet a německá policie ovšem nespí a zjišťuje se, že obraz je dlouhá léta veden na seznamu uloupených uměleckých děl. Pak se věci kupodivu rychle dávají do pohybu. Dne 17. srpna 2017 Ministestvo kultury České republiky žádá město Loket o stanovisko k repatriaci památky, to s navrácením souhlasí.

Nic již nestojí v cestě, a tak se krátce na to Jiří Popel z Lobkovic vydává na svou další, zatím poslední cestu zpět tam kam patří.

J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 01. 01. 2021

Zpět na výpis článků