Cheb, litografie na papíře

Cheb, litografie na papíře, 26,5 x 19 cm, autor předlohy August Haun, vytiskl W. Korn v Berlíně nákladem Eduarda Hölzela v Olomouci, pol. 19.století, sbírka města Loket. Příspěvek k výročí 700 let od připojení Chebska roku 1322 k českým zemím.

Často se stává, že si ani v nejmenším neuvědomujeme, jak zásadním způsobem dějinné události, jež se odehrávají často zcela mimo naše zorné pole, ovlivňují historii místa, kde žijeme, celého regionu, životy předešlých generací a potažmo tím i naše. A to i přes to, že výsledky těchto dějinných eskapád máme takřka denně před očima. Pokud máte pocit, že nyní hovoříme poněkud v hádankách, pak v tom klidně pokračujme. Co byste řekli třeba tomu, kdyby státní hranice mezi Čechami a Německem, kterou v dnešní moderní době vlastně už ani příliš nevnímáme, nebyla až za Ašským výběžkem, ale už nedaleko Kynšperka? Jistě trochu nezvyklé, ale klidně to tak mohlo být. Bylo by asi trestuhodné, kdybychom nereflektovali významnou událost, jež byla jednoznačně určující pro tvorbu politické mapy našeho regionu. Náš exponát měsíce použijeme tak trochu jako zástupnou položku, za niž se skrývají komplikované události počínajícího vrcholného středověku a Lokeťané nám jistě odpustí, že při tom nahlédneme do sousedního chebského dvorečku. Ostatně hybatelé politického kormidla dějin jsou v tomto případě společní. Vrátíme se do podzimních dní roku 1322 a připomeneme si připojení Chebska k Zemím koruny české, od kterého v letošním říjnu uběhlo úctyhodných 700 let. Chebsko bylo původně součástí Bavorské pohraniční Severní marky (Nordgau), v 11. století povýšené na markrabství a držené hrabaty z Vohburgu. Roku 1135 se v darovací listině Děpolta III., který byl rovněž zakladatelem kláštera ve Waldsassenu a stavitelem Chebského hradu poprvé setkáváme s názvem Chebska (regio Egrensis). Po smrti Děpolta III. se vlády nad markrabstvím Nordgau ujal římskoněmecký král Konrád III. z rodu Štaufů, který roku 1149 od tohoto území oddělil Chebsko a vložil jej jako věno Adéle, dceři Děpolta III. a jejímu muži a svému synovci Fridrichu Švábskému, pozdějšímu císaři Fridrichu I. Barbarossovi. Od tohoto momentu vnímáme Chebsko jako územní celek. Pro Fridricha I. Barbarossu se město Cheb, správní, politické a obchodní centrum Chebska stalo oblíbeným místem pobytu. Nejpozději rokem 1179 dokončil vybudováním rozlehlého románského paláce a hradní tzv. Černé věže přestavbu Chebského hradu na reprezentativní císařskou falc (jedinou na našem území) a z Chebu de facto vytvářil hlavní město Svaté říše římské. Již v této době byl Cheb bohatým a významným městem zároveň tvořícím obchodní a geopolitickou spojnici mezi střední a západní Evropou. Procházela jím rovněž důležitá obchodní stezka Via regia. Honosil se mnoha panovnickými privilegii, měl vlastní soud a zemský sněm. Od roku 1235 pro celý region razil vlastní mince zvané Chebské feniky. Jeden takový byl v polovině devadesátých let při archeologickém průzkumu na loketském hradě nalezen v zásypu v suterénu severního paláce v hloubce přibližně dvou metrů a nyní je uložen v karlovarském muzeu. Ale vraťme se zpět do minulosti. V roce 1206 Filip Švábský, další z řady římskoněmeckých králů Štaufského původu, přislíbil Chebsko Václavu I. jako věno své dcery Kunhuty, ovšem k faktickému postoupení území nikdy nedošlo. To bylo zřejmě trnem v oku jeho synu Přemyslu Otakarovi II., který, po přeslici Štauf, se roku 1266 na základě plné moci římskoněmeckého krále Richarda Cornwallského Chebska zmocnil silou. Ovšem už po 10 letech, z důvodu uvalení říšské klatby Rudolfem Habsburským, byl nucen Chebsko vyklidit. Zeť Rudolfa Habsburského Václav II., jenž pojal za choť jeho dceru Gutu Habsburskou na základě sňatkové úmluvy opět Chebsko roku 1291 získal do rukou České koruny. A aby se nám to nepletlo, zase jen na krátko, tedy do roku 1304, kdy v rozporu se zástavní smlouvou území dobyl Albrecht I. Habsburský. Ale to se již blížíme k našemu kritickému roku a jak už to často bývá, o osudu jednoho místa se rozhoduje na místě úplně jiném a v souvislostech, o kterých bychom to vůbec nepředpokládali. V létě roku 1313 v Itálii umřel římskoněmecký král a císař Svaté říše římské Jindřich VII. Lucemburský. Rok a čtvrt na to v září 1314 došlo k volbě nového římského krále, ale volba byla rozdělená a volily dvě skupiny kurfiřtů (volitelů). Jedna skupina zvolila Ludvíka IV. Bavorského a druhá o den později Fridricha I. Sličného. Ustoupit nikdo nehodlal a nastalo tím osmileté dvojvládí pomalu, ale jistě spějící v násilný konflikt. 28. září 1322 na den svatého Václava se u vesnice Mühldorf na řece Inn nedaleko německého Mnichova oba protivníci setkali. Ludvíka Bavora v tomto konfliktu podpořil český král Jan Lucemburský, který na bojiště, mimo početný houf českých rytířů, přivedl i oddíly Slezanů a Franků. Angažování Lucemburka, protřelého a schopného válečníka se Rudolfovi vyplatilo, svěřil mu velení útoku a ten na bitevním poli dostál své pověsti. V půl dne trvající krvavé řeži bylo vojsko Filipa Sličného poraženo. On sám, včetně takřka tisícovky dalších rytířů byli zajati. Štědrá odměna za těžce vybojované vítězství na sebe nenechala dlouho čekat. Jan Lucemburský od Ludvíka Bavora obdržel Chebsko, výnosy z cel a mýt a jako vězně Jindřicha Habsburského, rovněž zajatého po prohrané bitvě. Toho poté věznili na hradě Křivoklát a propustili jej až po zaplacení výkupného ve výši 9 tisíc hřiven stříbra. Smlouva o postoupení Chebska byla podepsána v Řezně 4. října 1322 a její součástí byly i podmínky, za kterých mohou římští králové toto území vykoupit za sumu 20 tisíc hřiven zpět. Ovšem neoddělitelnost od českých zemí byla potvrzena až majestátem Karla IV. z roku 1348. Protože ale i tak se stále formálně jednalo o říšskou zástavu, bylo stanoveno, že k její vyplacení a vrácení může dojít jen v případě dobrovolného svolení krále. K tomu však nikdy nedošlo a Chebsko tak natrvalo zůstalo součástí českých zemí. Teritoriálně však vývoj nekončí. Ještě za Václava IV. se část Chebska dostala do rukou Hohenzollernů a v roce 1806 po prohrané bitvě u Slavkova dne 2.prosince1805 bylo Rakousko nuceno postoupit Bavorsku enklávu Marktredwitz. V roce 1846 bylo malé sporné území zvané Frais rozděleno na Bavorský Neualbenreuth a českou Mítinu. A tak je vlastně současné Chebsko přibližně třetinou toho původního. Poněkud komplikovaná geneze, že? Mohli bychom pokračovat zajímavým popisem správního vývoje, ale i tak jsme již překročili možnosti našeho článku a stejně tak by si zasloužilo svou pozornost samotné centrum regionu, město Cheb, které představujeme na litografickém listu provedeném známým německým malířem a grafikem Augustem Haunem (1815–1894). Vynikají provedení s lehkým uměleckým akcentem nepotlačující realitu, typické pro polovinu 19. století nám prezentuje historické jádro města s císařskou falcí Fridricha Barbrossi poznamenanou vážným poškozením. Barbarossův rozlehlý reprezentativní palác byl zničen francouzkou dělostřelbou během války o rakouské dědictví v roce 1743 a zatímco věž doznala po této události oprav, palác zůstal částečnou ruinou až do dnešních časů. Ostatně stejný konflikt se dotknul i Lokte, ale o tom opravdu až někdy jindy.

Jiří Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 03. 02. 2023

Zpět na výpis článků