FRESKOVÁ VÝZDOBA

hrad Loket, Šlikovský archiv-kaple, fresková výzdoba po roce 1528

Každý měsíc se na tomto místě setkáváme se sbírkovým předmětem, který je uložený v hradním depozitáři a my, pokud se nám podaří vyhledat dostatek relevantních informací, což bývá často trochu detektivní činnost, se pokusíme zařadit jej do obecného kontextu a srozumitelným způsobem jej čtenáři prezentovat. Tak trochu při tom zapomínáme na jeden nesporný fakt, že tím skutečně nejhodnotnějším „sbírkovým předmětem“ je loketský hrad sám o sobě. Už to tak prostě často bývá, že to, kolem čeho mnohdy dennodenně chodíme nám zevšední a my tím nabýváme tendence být poněkud přezíraví. Pojďme pro tentokráte udělat výjimku a řekněme si něco o této úžasné stavbě. Nebojte se, nebudeme psát o všem, na to by nám miniaturní formát tohoto článku nestačil, nestačila by ani obsáhlá publikace a možná ani několik knižních svazků.

A protože začátkem minulého měsíce bylo dokončeno restaurování části hradu nazývané Šlikovský archiv a následně v něm a v dalších přilehlých místnostech byla otevřena putovní výstava replik českých korunovačních klenotů, je tím dán dobrý důvod si tyto prostory aspoň krátce přiblížit.

Zatímco dvě ze tří zrekonstruovaných prostor (u jedné zbývá dokončit strop) lze spatřit pouze zevnitř, masiv takzvaného Šlikovského archivu je dobře viditelný i z vnějšku, nejlépe z malého parkoviště těsně přiléhajícího k patě hradu. Stavba se nachází na jihovýchodním nároží hradního celku a sestává ze starší ranně gotické či ještě románské bašty zakončené korunní římsou, na níž přisedá renesanční pětiboká polygonální nástavba vzniklá při šlikovské přestavbě v letech 1528–35, je nesená pískovcovými krakorci s nárožími poněkud vystupujícími před plášť objektu.

Ale abychom byli kompletní, přibližme si ještě časovou chronologii. V té se musíme vrátit až do doby, kdy hrad byl královským majetkem (ve vlastnictví města je až od roku 1598). Konkrétně do roku 1434, kdy císař Zikmund Lucemburský hrad vyplatil ze zástavy Půty z Ilburka a vzápětí jej znovu vložil v zástavu, a to Kašparu Šlikovi svému kancléři. V držení hrabat Šliků hrad zůstane následujících 113 let, jež budou poznamenány častými rozbroji s loketskými měšťany, ale zároveň i čilým stavebním ruchem měnícím středověkou pevnost v reprezentativní rodové sídlo. Roku 1437 císař svoluje s investováním značné finanční částky do opravy zanedbaného hradního areálu. Další přestavby probíhají po roce 1441 a hlavně po velkém požáru v roce 1473. Tři roky na to Vladislav II. Jagellonský potvrzuje doživotní zástavu hradu pro Matyáše Šlika a jeho syny. Adaptace po roce 1528 se již týká prostor, jež nás momentálně zajímají.

V roce 2019 byl v nejvyšším patře objektu Šlikovského archivu, o kterém jsme začali hovořit na začátku článku, proveden stavebně historický průzkum odhalující fragmenty původní renesanční freskové výzdoby. Interiér této místnosti je sklenut elegantní síťovou klenbou s hřebínky zakončenou třemi pískovcovými svorníky, z nichž centrální je opatřen reliéfně provedeným šlikovským erbem. Okolí těchto svorníků je poměrně bohatě zdobeno malbou vegetabilních rozvilin a větviček s plody, pravděpodobně jablíčky doplněnými zoomorfní dekorací jednoduše stylizovaných figur jelena a hada. Západní stěnu těsně pod patou zaklenutí dekoruje fragment postavy Ježíše na kříži, v nadhlaví doplněný nápisem INRI. O něco níže se nachází vrchní část postavy zatím neidentifikovaného světce. Tento fakt v současné době zakládá podnět ke spekulacím, zda tato prostora byla primárně skutečně oním již zmiňovaným Šlikovským archivem, či se jednalo o objekt šlikovské domácí kaple. Stavební zakomponování do těsného sousedství obytných místností severního paláce by mohlo hovořit pro druhou variantu.

Zatímco F. Kašička a B. Nechvátal ve své publikaci „Loket“ z roku 1983 hovoří o „místnosti tradičně nazývané Šlikovský archiv, sloužící nepochybně pro úschovu rodinných dokumentů podle přání Matyáše Šlika“ a podobně Anton Gnirs ve svazku DER POLITISCHE BEZIRK ELBOGEN rozsáhlého díla Topographie der historischen und Kunst -Denkmale in Böhmen z roku 1927 tuto prostoru zmiňuje jako „Gotischer erkebau für Schlickische Geheimarchiv“ volně přeloženo jako gotický arkýřový Šlikovský archiv, tak pro změnu F. A. Heber ve svém díle České hrady zámky a tvrze zmiňuje: „Dříve bývala kaple ve východní části podobné věže, jejíž prostor se dnes jmenuje kaplanka a který zdejší žalářník používá jako kuchyni. Strop této místnosti tvoří krásná gotická žebrová klenba se třemi svorníky, z nichž na prostředním lze rozeznat erb hraběte Šlika“. Nejmladší informační zdroj pochází z pera Františka Záruby a jeho publikace Hradní kaple vydané v roce 2014, kde zmiňuje že: „V pořadí třetí hradní kaple na Lokti vznikla při šlikovské přestavbě v letech 1528–35, a to jako náhrada za výše zmíněnou (zrušenou) kapli ze 70. let 15. století. Také tato kaple je založena na starší okrouhlé baště, nicméně její půdorys je polygonální…Pokud vskutku šlo o kapli, a nikoliv o Šlikovský archiv, jak udává novější literatura, tak ji můžeme řadit mezi kaple umístěné na (starší) baště“. Rovněž odborní restaurátoři podílející se na revitalizaci stavby se přiklánějí spíš k variantě kaple.

Jedna a tatáž věc a několikero názorů a teď babo raď, že? Rozhodně není naší snahou se na tomto místě dopouštět unáhlených závěrů při plném vědomí toho, že jakékoliv generalizování by mohlo být spíše cestou k případné historické nesrovnalosti. Shodnout se můžeme na tom, že se v případě freskové výzdoby Šlikovského archivu-kaple jedná zřejmě o jeden z nejzajímavějších nálezů od roku 1966, kdy byla znovuobjevena hradní románská rotunda. Obojí dokládá a rozšiřuje povědomí o stavebně historickém vývoji hradního areálu a v případě kaple si jistě do budoucna vyžádá provedení podrobnější odborné interpretace.

Nezbývá než akademickým restaurátorům panu V. Potůčkovi a J. Kándlovi poděkovat za vynikající provedení restaurátorských prací v této malé, ale atraktivní hradní lokalitě. Není rovněž od věci zmínit, že tento objekt archivu-kaple a dvě sousední místnosti jsou poprvé v historii zpřístupněny pro veřejnost.

J. Hejda, vedoucí depozitáře

Publikováno: 01. 11. 2021

Zpět na výpis článků