Osobnosti: PhDr. Anton Gnirs (*18 . 1. 1873 - 10. 12. 1933) fotografie, Okresní archiv Jindřichovice Prof. Heinrich Zimmermann (*27. 2. 1903- 19. 9. 1987) kresba na papíře, autor Eugen Schmidt

Vyobrazení: Anton Gnirs, dobová fotografie, 30. roky 20.st. Okresní archiv Jindřichovice Heinrich Zimmermann, portrét, kresba na papíře, autor Eugen Schmidt 1973, rodinný majetek. Výřez kopie záznamu z inventární knihy Loketské sbírky s posledním záznamem provedeným dr. Gnirsem 15. 3. 1932 a následný záznam provedený prof. Zimmermannem (patrný značný rozdíl rukopisů).

Na začátek tohoto nového roku v letopočtu končícího číslicí 3 se nám dílem náhody sešlo několik kulatých výročí osobností, jež se výrazným písmem zapsaly do historie našeho města, a případně formou artefaktu uloženého v hradním depozitáři nám po sobě zanechaly odkaz trvalé kulturní hodnoty. Protože nelze najednou zmínit všechny, zvolili jsme, jak jste si jistě v lednovém čísle všimli, významného malíře Eliase Dollhopfa, v loketské sbírce zastoupeného osmi kvalitními pracemi, a to mimo jiné v dobré víře, že další dvě významné osobnosti budou při této příležitosti reflektovány na jiném místě. Ovšem nestalo se, a to nám dává příležitost učinit jistou výjimku ze zaběhnutých zvyklostí a nepsat o předmětech jako takových, ale o těch, kteří se o jejich přítomnost a uchování v loketské sbírce významnou měrou zasloužili. Osmnáctého ledna uplynulo 150 let od narození profesora doktora Antona Gnirse, osobnosti svým významem značně přesahujícím region a v meziválečném období nepřehlédnutelnou a zřejmě i stěžejní postavou loketského kulturního klimatu. Pocházel ze Žatce, po obou rodičích z německy hovořícího jazykového prostředí, kde se roku 1873 narodil matce Mathildě, patřící k místním starousedlíkům Schwarzbachům a otci Antonu, původem z Prahy, jehož předkové však měli kořeny v okolí Badenu nedaleko Vídně. Později se jeho rodiče přestěhovali do Chomutova, kde mladý Anton roku 1893 dokončil středoškolská studia, a ještě téhož roku se v Praze zapsal na německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu ke studiu germanistiky, historie a zeměpisu, později se specializací na dějiny umění, klasické dějiny a archeologii. Je nutno podotknout, že nabyté znalosti ve svém pozdějším profesním životě zúročil měrou vrchovatou. Ve svých 25 letech poprvé vědecky publikuje a necelý rok nato již vyučuje na Vyšší státní průmyslovce v Plzni. Od dubna 1900 se stává nejdříve prozatímním a později řádným profesorem vojenské námořní reálky v Pule a poloostrov Istrie včetně Slovinké Lubljany, Krajnska a Gorice se Gnirsovi stává na dlouhou dobu druhým domovem. Mimo pedagogické práce se pilířem jeho balkánského pobytu stává archeologická činnost, jejímž výstupem je mimo rozšíření historického povědomí o tomto regionu a významné obohacení sbírkového fondu Historického a námořního muzea Istrie v Pule. Zajímavým, humanistického ducha prokazujícím, a přitom minimálně zmapovaným obdobím Gnirsova života, je práce na záchraně památek bezprostředně ohrožených událostmi první světové války a jeho následná činnost v komisi pro příměří. Změna geopolitické situace po ukončení válečného běsnění razantně ovlivní i Gnirsovy poválečné osudy. Návrat do Chomutova, byl jen krátkým intermezzem před tím než 1. 9. 1919 nastupuje jako profesor Státní reálné školy v Lokti (dnes budova 2. stupně ZŠ), kde vyučuje dějiny, němčinu a zeměpis. Ještě před tím se však 5. února 1917 oženil s Margaretou Steinovou (*20. 5. 1888 Praha – 20. 12 1981 Bonn) pocházející z Chomutova a již čtrnáct měsíců na to, se jim 10. dubna 1918 narodila jediná dcera Anna. Po nástupu na loketskou reálku se snaží řešit svou neutěšenou bytovou situaci a po notných peripetiích se posléze již i se svou rodinou stěhuje do domu č. 81 (dnes hotel a pivovar Ferdinand) v těsné blízkosti tehdy ještě stojícího řetězového mostu. O několik let později se stěhují do prvního patra domu č. 1 (dříve obchod s potravinami, dnes MO Policie ČR) na tehdejším Barvířském náměstí, dnes Tyršovo. Gnirs byl v tuto dobu již plnohodnotně sžitý s loketským kulturním prostředím, jemuž ochotně přispěl svými schopnostmi. V roce 1920 se stává předsedou vzdělávacího spolku a předsedou knihovnické rady města Loket. Rok na to zřizuje obecní knihovnu a ve stejnou dobu se stihne stát členem archeologického ústavu v Berlíně. V roce 1923 je jmenován vedoucím Městského muzea v Lokti a archivu tamtéž. Ve stejné době je členem Spolku německých vlastivědných muzeí v ČSR. O dva roky později je uvolněn ze závazků ministerstva školství pro plnohodnotnou vědeckou činnost u Archeologického ústavu v Praze. Zároveň se stává členem Společnosti pro podporu věd a umění a Spolku pro dějiny Němců v Čechách. V následujících dvou letech provádí výzkum římských stanic na Slovensku a jižní Moravě, kde se v Mušově setkává s prezidentem Masarykem. Pokud máte pocit, že je to na jednu osobnost až dost, pak nezbývá než souhlasit. A to ještě v roce 1933 zahajuje archeologický průzkum císařské falce v Chebu a ve stejném roce s notnou finanční podporou své dobře ekonomicky situované manželky dokončuje stavbu rodinné vily na tehdejším č.p. 21, dnešní ulice Československé armády. Dům stojí dodnes a váže se k němu po dlouhá desetiletí veřejností šířená nepravda o jejím vlastnictví nechvalně známým karlovarským rodákem a loketským knihkupcem K. H. Frankem. Ten se však spíše potácel v dluzích, ze kterých ho vysvobodilo až jmenování státním ministrem Protektorátu Čechy a Morava. Ale to již trochu odbočujeme. Smutným faktem ovšem zůstává, že pan profesor doktor Gnirs si nového domova příliš neužil, protože po několika málo měsících po nastěhování předčasně umírá na infarkt v nedožitých 61 letech. Ovšem ještě tři roky před Gnirsovým odchodem na věčnost se jeho osudy jak po lidské, tak pracovní stránce protnou s osudy další z nepřehlédnu­telných osobností kulturní sféry Lokte, profesorem Heinrichem Zimmermannem, u něhož si tímto v letošním únoru připomínáme 120. výročí narození (*27. 2. 1903 Schwarza – 19. 9. 1987 Loket). Jeho otec pocházel z Kfel u Horního Slavkova, ovšem Heinrich sám se narodil v Durynsku, kam jeho otec na několik let odešel za prací, kterou však později opouští a v roce 1905 se navrací do Čech a s celou rodinou se usazují v Lokti. Mladý Heinrich studuje na loketské reálce, kde je jeho profesorem Anton Gnirs a jistě ani jeden netuší, že se po letech setkají při společné práci pro Loketské městské muzeum. Mezitím vystuduje matematiku a deskriptivu na technice německé univerzity v Praze a poté jako středoškolský profesor vyučuje v Karlových Varech, Chebu a jak jinak, i na reálce v Lokti. Narůstající povinnosti Antona Gnirse při správě muzea a neutuchající Zimmermannův zájem o historii a archivnictví přivedou obě tyto osobnosti ke společné práci pro Loketské muzeum. 10. ledna 1930 je Zimmermann přijat jako dobrovolná pomocná síla pro vedení městského muzea. Pod Gnirsovým vedením se Heinrich Zimmermann velmi rychle zorientoval v odborné vlastivědné problematice, a když v prosinci 1933 dr. Gnirs náhle umírá, nenašla správa města logicky nikoho vhodnějšího a na začátku roku 1934 jej pověřila výkonem všech Gnirsovým úmrtím uvolněných funkcí, tedy řízením muzejní komise, vedením městského muzea, archivu, knihovny a městské kroniky. Práci muzea řídil Zimmermann do konce února 1939 v čestné funkci a následně od března téhož roku již jako řádný městský archivní rada pro správu archivu i muzea. To se mění v září 1940, kdy je nucen nastoupit do školství a obě předešlé činnost tak opět vykonává jako čestný funkcionář. Ve vypjatém poválečném období je jakožto etnický Němec ohrožen odsunem z Československa. Po jistých peripetiích je ovšem coby specialista vyreklamován, nemusí svou rodnou zem opustit a od roku 1946 je přijat do pracovního poměru loketského městského archiváře. Později se stává vedoucím Okresního archivu Sokolov se sídlem v Lokti. Jeho zásluhou je z poválečného chaosu zachráněna a uspořádána značná část archivního materiálu z takřka celého okresu, včetně asi nejhodnotnějšího fondu archivu královského horního města Horního Slavkova. Po roce 1968 profesor Zimmermann odchází do důchodu. Ani to mu však nezabrání v pokračování v tvorby vlastní archivní a uměleckohistorické sbírky. Její archivní část poté uspřádanou věnuje archivu v Jindřichovicích. Krutá ruka osudu však opět nemilosrdně zasáhne a pan profesor Heinrich Zimmermann velmi vážně onemocní. Nabízenou léčbu leukémie odmítne a 19. září 1987 v Loketské nemocnici tento velký regionální patriot odchází na věčnost. To však ještě není vše. Syn pana profesora pan Ing. Heinrich Zimmermann mladší po smrti svého otce legálně se svou rodinou vysídlí do Spolkové republiky Německo a uměleckohistorickou část zděděné sbírky je mu dovoleno vyvézt do zahraničí. Jak on a jeho nejbližší tak i sbírka zde nachází nový domov. Ani zde se však jablko padlé z loketského stromu patriotismu nekutálí příliš daleko. V roce 2013 Ing. Zimmermann velkoryse nabízí městu Loket odprodej své sbírky po otci, to nezaváhá, a tak se ve dvou vlnách tento úžasný soubor regionálních autentik opět po více jak dvou desítkách let vrací do místa svého původu. Dnes tuto část takzvané „Hradní sbírky“ označujeme jako Zimmermannova sbírka a již několikrát jsme pro naše články z této kolekce měli možnost těžit. Připomínka této nepřehlédnutelné osobnosti Lokte minulého století je tak stále živá na rozdíl od veřejného prostoru, který prof. Heinricha Zimmermanna bohužel žádným způsobem nereflektuje. Něco podobného potkalo i doktora Antona Gnirse, po kterém bylo 7. srpna 1934 pojmenováno tehdejší Barvířské náměstí, což však nevydrželo příliš dlouho a krátce po válce bylo přejmenováno na dnešní Tyršovo náměstí. Dnes nám doktora Gnirse připomíná aspoň pamětní deska umístěná na soukromém objektu hotelu Ferdinand a taktéž pamětní deska umístěná roku 2002 loketským Okrašlovacím spolkem pod vrchem Robič. V tomto případě upozorňující i na Gnirsovu dceru Annu, která až do své smrti Loket s oblibou navštěvovala.

Jiří Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 06. 02. 2023

Zpět na výpis článků