Děti sledující představení kašpárkového divadla

Děti sledující představení kašpárkového divadla, autor Toni Schönecker (*1.11.1893 Sokolov, ⴕ2.11.1979 Wangen); obraz, akvarel na papíře 25,5 x 23,5 cm, 1920, Autoportrét, Toni Schönecker, akvarel na papíře, 39 x 26 cm

Anton Schönecker, sokolovský rodák, v příjmení používající zlidovělou variantu Toni (můžeme se ale setkat i s poněkud komicky bohemizovaným tvarem Antonín), byl jednou z nejvýraznějších uměleckých person Sokolovska s velkým nadregionálním přesahem působící především v první polovině 20. století. Prvního listopadu si připomínáme sto třicáté výročí jeho narození a zároveň den na to i čtyřicet čtyři let od úmrtí. Syn truhláře Antona a jeho ženy Susanny nastoupil svou cestu k výtvarnému umění poněkud oklikou přes studium, které mladého Toniho připravilo na dráhu fotografa. Absolvoval ho v letech 1907–1910. Zřejmě již v té době u sebe dává volný průchod jistým uměleckým ambicím zkonsolidovaným v krátkém období před první větovou válkou, do které narukoval coby frontový malíř. Zkušenost, o kterou jistě nikdo nestál, však dovede zúročit a krátce po válce je roku 1919 přijat na akademii v Mnichově do ateliéru profesora Hermanna Gröbnera. Předtím ale roku 1918 ještě na krátkou dobu opráší své fotografické dovednosti praxí u mnichovského fotografa Grainera. Roku 1922 Toni uzavírá sňatek s Marií Annou Fischerovou a dva roky nato se z Mnichova vrací do Sokolova rozhodnutý plně se věnovat umělecké dráze. Akademická průprava přináší své ovoce a Schönecker bravurně zvládá grafiku, kresbu i malbu. Hlavně v kresebném výtvarném projevu se plně ukotvuje jeho typický autorský rukopis. Ve velké míře se věnuje ilustrátorství, zhotovuje malby v historizujícím duchu nebo naopak zcela realisticky zachycuje obce či jejich drobná zákoutí v oblasti rodného Sokolovska. Navrhuje i freskové výzdoby a nevyhýbá se ani jejich realizaci. Pro Sokolov v letech 1935–1936 vytváří freskovou dekoraci hřbitovní kaple a pro Královské Poříčí výzdobu západního průčelí kostela sv. Kunhuty (1933). Na poli grafické tvorby mimo jiné realizuje tři velké litografické soubory. Jeden s tématem života v rodném městě (název neznáme), dalším je soubor Tief in der Erde zobrazující práci v hnědouhelném dole a poslední, dvanáctidílný, zhotovený na objednávku sklárny Siemens k padesátému výročí provozu s názvem Aktien-Gesellschaft für Glasindustrie vorm. Friedrich Siemens Neusattl 1879–1929. Všechna jmenovaná díla spojuje použitý velký reprezentativní formát. Dalších drobnějších prací je nepočítaně. Druhý světový válečný konflikt zasáhne i do Toniho života. Skomírající Třetí říše roku 1944 na svou obranu povolá i sokolovského umělce. Jak to skončilo všichni víme a Schönecker je po konci války jako všichni Němci odsunut. Ve své nové vlasti se úspěšně etabluje, pokračuje v umělecké činnosti a není bez zajímavosti, že portfolio jeho výtvarné produkce je velice podobné tomu předválečnému. Ne každému umělci hledajícímu uplatnění v nové vlasti se něco podobného podařilo a Schönecker ve Wangenu nedaleko Bodamského jezera tvoří až do roku 1979, kde ve věku 86 let umírá. V jeho rodném Sokolově jej ve veřejném prostoru připomíná dodnes zachovalý pomník padlým turnerům v Husových sadech z roku 1925 a pamětní deska na domě čp. 692 v ulici Karla Havlíčka Borovského, odhalená roku 2008. V rámci Loketské a Hradní sbírky je Toni Schönecker relativně široce zastoupen všemi typy prací včetně jeho známého akvarelového autoportrétu, který je unikátní i tím, že byl vystaven na často zmiňované Velké výstavě Německého umění v Mnichově roku 1943. Připomeňme si, že necelý rok nato byl Toni povolán do armády, což je jistě poněkud hořce pikantní. Výjimečně tímto autoportrétem doplňujeme hlavní exponát měsíce. Tím je drobná akvarelová práce z roku 1920 zobrazující dítka sledující kašpárkové divadlo. Lehce pitoreskní, výrazně kolorovaná scenérie nám plnohodnotně zprostředkovává veselou, ale zároveň napjatou atmosféru odehrávajícího se děje. Takřka celá kompozice je zaplněna odulými tvářičkami dětí zjevně fandících kašpárkovi. Ten sveřepě sukovicí velkou jako je sám tříská proradného čerta, což je jistě událost hodná odpovídajícím emocím a většina z malých diváků to dává patřičně najevo. Někteří se smějí, jiní tleskají, další mávají rukama a pár jich drží pěstičky svému favoritovi. Typické kloboučky chlapců a šátky s velkou mašlí dívek jsou příznačné části krojů v oblasti Egerlandu a nenechávají nás na pochybách, odkud Schönecker čerpal svou inspiraci. Ostatně představení podobných dětských loutkových divadel byla ve své době oblíbenou kratochvílí malých diváků běžnou jak v českém, tak i německém jazykovém prostředí. Autor toto drobné vtipné dílko zhotovil rok po nástupu na akademii a již zmiňované průpravě v době války a nikoho nenechává pochybovat o svém talentu. Zároveň již zde je jasně patrný jeho příklon k ilustrativní kresbě a výtvarné karikaturní zkratce, kterým se v budoucnu bude hojně věnovat. Kresba pochází z bývalé sbírky profesora Heinricha Zimmermanna a byla v letech 2013–2014 odkoupena městem Loket.

Jiří Hejda, správce depozitáře HRAD LOKET, o.p.s.

Publikováno: 13. 02. 2024

Zpět na výpis článků