MADONA - PANNA MARIE S JEŽÍŠKEM

olej na plátně, 1.pol. 19. století

V únorovém čísle Loketských listů jsme v poměrně obsáhlém článku prezentovali po restaurátorském zásahu navrácenou pozdně gotickou dřevěnou plastiku Madony Assumpty, jejíž zdařilou revitalizaci provedl restaurátorský ateliér Akademie výtvarných umění v Praze. Úspěšným plodem spolupráce Hradu Loket, o.p.s. s touto institucí však není jen tato jedna realizace, ale i soubor několika dalších sochařských a malířských prací.

Kolekce obrazů a prací na papíře patří v rámci loketské sbírky k početně nejrozsáhlejším a tematicky k nejrozmanitějším souborům, zároveň však nejvíce postiženým menší či větší měrou poškozením, za posledních sto let způsobeným neodpovídajícím deponováním, neodbornou manipulací a častým stěhováním. Mnohdy se díla stala součástí sbírky už v poškozeném stavu. Problém s uložením sbírkových předmětů vyřešil nově vybudovaný depozitář, který hradu často závidí i daleko renomovanější sbírkotvorné instituce. Degradaci uměleckých děl je však nutno i přes mnohdy vysokou hradbu nedostatku finančních prostředků řešit ekonomicky, časově a odborně náročným restaurováním. Pojďme se s jednou takovou úspěšnou realizací seznámit.

Pro obraz Madonky s Ježíškem bylo stěhování do nového depozitáře skutečným požehnáním. Silně poškozené plátno pod silným nánosem degradovaných lakových vrstev však dávalo tušit skrytý umělecký potenciál díla. Citát z restaurátorské zprávy, která má celkem 140 stránek a byla zpracována zhotovitelkou zakázky, restaurátorkou paní Martinou Saloňovou a je doplněna vynikající dokumentací o laboratorním průzkumu provedeném Ing. Lenkou Zamrazilovou, nám mimo jiné ilustruje před renovační stav obrazu: „Dílo se v současné době nachází v nevyhovujícím stavu a je nutné ho udržovat v horizontální poloze kvůli uvolněné barevné vrstvě ve spodní části obrazu. Lněné plátno je na mnoha místech proděravělé, největší defekt se nachází v pravém horním rohu a je způsobený pravděpodobně protržením. Další perforace se nacházejí v pravém dolním rohu včetně trhliny v plátně a defektu kruhového tvaru. Na malbě ulpívá silná vrstva prachových depozitů, některé barevné vrstvy jsou odřeny. Místy je barva opadaná až na plátno.“ Tolik jen pro krátkou ilustraci.

Samotné dílo má rozměry 83 × 68 cm, je provedeno technikou malby olejovými barvami na plátno a bylo zhotoveno v první polovině 19. století. Motivem malby je Madona – Panna Maria, která v sepjatých rukách drží malého Ježíška spoře zahaleného světlou drapérií. Její hlava a větší část postavy je zahalena modrým pláštěm. Velmi mladě působící Madonka láskyplně klopí zrak směrem ke spícímu dítěti a potemnělé pozadí podtrhuje jediné ústřední téma obou postav. K dílu se zachoval ozdobný rám v podobě jednoduché, hluboce projmuté původně zlacené lišty na okrajích zdobené obloučky s perlovcem. Tento typ rámu je zcela typický pro období první třetiny až první poloviny 19. století a jednoznačně byl od počátku autentickou součástí díla.

Mariánský kult a zobrazování Madony s Ježíškem byl již v barokním období velmi frekventovaným tématem, jenž pro svou oblibu ještě více gradoval i v 19. století, kdy malířské dílny obrazy s touto tématikou často v nevalné kvalitě produkovaly ve značném množství. To však v našem případě naštěstí neplatí, a naopak máme možnost být konfrontováni s dílem vysoké hodnoty uměleckého zpracování vzešlé z ruky bezpochyby odborně poučeného autora období vrcholícího biedermeieru. Autor, který své dílo nesignoval, což pro období jeho vzniku není nikterak neobvyklé, již od počátku zcela evidentně malbu nevytvářel pro konkrétní prostoru sakrálního charakteru, jak by pro nás vzhledem ke zvolenému tématu mohlo být zavádějící, ale zcela jistě pro měšťanský interiér profánního typu, jak nám napovídá velmi jemně, až uklidňujícím dojmem pojatá Madonka s pokročilou desakralizací mariánského tématu.

Po rok a půl trvajícím restaurování, které za využití nejmodernějších materiálů a technologií pod odborným dohledem doc. A. Pokorného a ak. mal. T. Popovové brilantně provedla restaurátorka paní Martina Saloňová Jarošová, má laický divák možnost posoudit stav obrazu před započetím a po úspěšném dokončení nezbytných restaurátorských zásahů, jež dílu vdechly původní podobu.

J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 01. 06. 2021

Zpět na výpis článků