SLUNEČNÍK

dřevo, ocel, mosaz, látka, konec 19. století

Několikrát jsme se v poslední době věnovali dalo by se říci „silným“ tématům a zabývali se sbírkovými předměty vysoké umělecké úrovně. To ovšem nejde do nekonečna a atraktivita takzvané Loketské sbírky spočívá mimo jiné v její všeobecné rozmanitosti. Její součástí jsou například i předměty ať přímo či nepřímo související s garderobou a počasím, a to je v obou případech velmi obsažné téma. Letošní jaro je spíše poněkud uplakané a léto se v době, kdy připravujeme tento příspěvek jen nesměle hlásí o slovo. Přesto, anebo právě proto, si připomeňme jeden dříve běžný doplněk nejen dámské společenské výbavy, kterým byla takzvaná parazola (z italského para= chránit a sola= slunce), neboli jednoduše česky – slunečník.

Ten ve své době patřil k nezbytné výbavě dam a slečen z převážně středních a vyšších společenských vrstev. Účelem slunečníku bylo chránit před slunečními paprsky, neboť společensky žádoucí byla světlá pleť. Zatímco pleť opálená byla atributem dělného lidu a děvčat ze vsi. Kdyby tak všichni tušili, že za sto let bude vše jinak. Inu móda si žádá své. Ale zpět k tématu. Zvláště oblíbené byly slunečníky při výletech do přírody či na korzo. Kolem roku 1900 byly výrazně vyklenuté a zdobené. Před, ale i po tomto období u levnějších modelů potažené běžným plátnem, anebo u dražších různě barevnou variantou hedvábí tak, jak je tomu u naší ukázky.

Náš slunečník je jedním z několika zastoupených ve sbírce uložené v hradním depozitáři. Má osmiramenný napínací mechanismus z pružinové oceli opatřený jednoduchou pérovou západkou pro aretaci v zavřené i otevřené poloze. Je osazen na štíhlé, 76 cm dlouhé hůlce o průměru 12 mm, zhotovené z tvrdého, nejspíše javorového černě lakovaného dřeva, na spodní části opatřené menší polokulovitou mosaznou rukojetí vhodnou pro drobnou dámskou ruku. Rukojeť svým nekomplikovaným tvarem odkazuje na podobné výrobky produkované před polovinou 19. století, je doplněna mosazným řetízkem umožňujícím provlečení ruky a nošení slunečníku v zavřené poloze zavěšený na zápěstí. Konstrukce je potažena černým, po obvodu výrazně dekorativně nařaseným, hedvábím o průměru 56 cm, doplněným výšivkou z lesklých, černých železnobrodských skleněných korálků válečkovitého tvaru, tvořících obvodovou dvojlinku, ve výsečích doplněnou stylizovanými květy v kruhových terčících o průměru 6,5 cm. Spodní část vrchlíku je podšita světle béžovým saténem jednak vhodně dekorativně kontrastujícím s převažující černou barvou a zároveň redukující sálavé teplo pronikající z horní části slunečníku. Do sbírkového fondu byl zařazen v roce 1940.

Tolik k dnes polozapomenuté, ale v minulosti nezbytné, společenské proprietě. I když v souvislosti s měnícím se klimatem, kdo ví, zda tento doplněk garderoby nezažije svou renesanci. Nelze rovněž nepodotknout, že slunečník nebyl ryze ženskou záležitostí, ale zcela v duchu dobových společenských konvencí jej mohli nosit i muži.

J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 01. 07. 2021

Zpět na výpis článků