SOUBOR HISTORICKÝCH BRUSLÍ

aneb V jednoduchosti je krása

Paní zima nám letos připomněla, jak to vypadá, když se ujme vlády a přírodu kolem nás na vymezený čas přemění ku obrazu svému. Je faktem, že tradiční ladovské zimě jsme již odvykli a pomalu se pro nás stává jen nostalgickou vzpomínkou na dobu dětství. I pranostika o březnu a dubnu stráveném za kamny již pomalu pokulhává ve své historické platnosti.

Nicméně stále je mezi námi stále dost „pamětníků“, kteří pamatují, jaké to bylo užívat si radovánek spojených s tímto obdobím, navíc nezatíženým vládními omezeními. Naopak spojeným s možností svobodně vyrazit na lyže nebo oprášit sáňky od jara uložené v kůlně či, a to bylo pro Lokeťany jistě specifické, nechat přebrousit nože bruslí a vyrazit na řeku. Zatímco ledařům zamrzlá Ohře poskytovala množství ledu potřebného v teplejších měsících k chlazení hlavně pivního moku uloženého ve sklepích, ostatním sloužila coby komunikace a místo pro aktivní odpočinek, zábavu nebo sport. A právě tito všichni se neobešli bez důležité pomůcky, kterou byly brusle.

Ty svoji pouť dějinami začaly již před třemi tisíci lety ve Skandinávii v podobě primitivních skluznic vyráběných z pevných kostí sobů a sloužících ke zkracování cest po zamrzlých jezerech. Ve druhém století našeho letopočtu se ve stejné oblasti začínají objevovat první kovové brusle. Významně do vývoje zasáhli Holanďané, kteří nejdříve ve 14. století kovovou skluznici připevnili k dřevěné podložce a tento celek se pak řemínky přivazoval k botám a poté roku 1 500 přišli se zásadním zlepšovákem, místo skluznice použili dvojitý břit, a tím pádem lidé konečně začali bruslit tak, jak je tomu dodnes. Do té doby totiž bylo možné se na bruslích jen klouzat s pomocí hole sloužící k odrážení.

Teprve od této doby se bruslení stává zdrojem zábavy a sportu. V roce 1763 proběhl v Anglii první bruslařský závod a v roce 1927 byly zhotoveny první brusle, které měly nůž pevně spojen se speciální botou. Dnešní ergonomická bruslařská obuv s keramickými či plastovými holdery (bruslemi), na které je možné úzké čepele nožů během pár vteřin připnout, už vše jen dovádí k dokonalosti.

Tento moderní produkt ovšem v hradním depozitáři alespoň prozatím zastoupen není. Hradní sbírka tuto oblast dokumentuje předměty od přibližně 2. poloviny 19. století po počátek 20. století. Nejstarším předmětem tohoto sbírkového souboru je kovaná brusle z poloviny 19. století, s velmi výraznou do oblouku prohnutou špičkou, s podložkou pro obuv z bukového dřeva a s otvory pro přezky (na fotografii uprostřed). O něco mladší je hned pod ní jednoduchá kovaná brusle s menší protaženou špičkou, bukovou podložkou s patním trnem zabraňujícím smeknutí podpatku a zachovanými úvazovými řemínky. Třetí od spodu je dámská brusle s plnou špičkou nože, botní podložkou z ořechového dřeva, která je opatřena jednoduchým, ale důmyslným šroubovým systémem uchycení kramflíčku. Jako jedna z mála je značena výrobcem, kterým byl jistý E. Engels. Zcela dole je pár dětských bruslí z konce 19. století s jednoduchou kovanou špičkou, s botní podložkou z bukového dřeva opatřenou patním trnem a otvory pro řemínky. Zcela nahoře je pár bruslí z přelomu 19.a 20. století s kovanými noži se špičkami prohnutými v jemně secesním duchu. Botní podložka je doplněna patními a nártními koženými návleky s řemínky a šněrováním pro lepší uchycení obuvi.

Pro všechny je společné velmi precizní řemeslné zpracování, při kterém výrobce, aby dosáhl kýženého výsledku, musel spojit znalosti z oborů kovářství, zámečnictví, truhlářství a zpracování kůže. Musel navíc být dobrým metalurgem, nebo kovový materiál na výrobu nožů pořizovat u velkovýrobce, protože se nejednalo o běžné železo, ale o poměrně značně zušlechtěnou a kvalitní ocel. Použité nože by po nabroušení dodnes mohly spolehlivě sloužit svému účelu.

J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 01. 04. 2021

Zpět na výpis článků