Neapolský záliv s dýmající sopkou Vesuv

Neapolský záliv s dýmající sopkou Vesuv, obraz, olej na plátně, pol.19. stol., 50,2 x 31,5 cm, neznámý autor

Čas nezadržitelně spěchá kamsi do budoucna a po roce opět přináší dobu prázdnin, dovolených a výletů. Pojďme se tedy na jeden takový vydat a společně navštívit jedno známé a po staletí oblíbené místo, jímž významným způsobem prošly a vlastně stále procházejí dějiny. Místo s nezaměnitelným geniem loci, jakých je vzácně. Použijme jako svéráznou navštívenku obraz mimořádných kvalit uložený v hradním depozitáři a nechme se unášet na vlnách inspirace. Krajinářství jako samostatná výtvarná kategorie má velmi dlouhou tradici přirozeně vyplývající z každodenní umělcovy konfrontace s okolním světem a limitována je pouze jeho schopnostmi a mírou uplatněné výtvarné invence, přičemž ústředním motivem může být takřka libovolný typ krajiny v jejím přirozeném pojetí, urbanizované, či jakkoli přetvořené lidskou činností. Pomozme si na tomto místě aspoň zběžnou definicí termínu „krajina“. Pojem krajina je ve svém odborném názvoslovní poměrně nejednotný a neustálený právě pro svou značnou variabilitu. Zpravidla se jedná o hory, lesy, řeky, roviny či jakékoliv jiné projevy vzniklé jako přirozené důsledky morfologického vývoje nebo lidské činnosti. Krajinu vždy chápeme jako určité specifikum, nicméně je zákonitě součástí širšího celku a v konečném důsledku celé Země. Co pro nás je však důležité vždy vůči krajině, ať vědomě či nevědomě, je její jisté estetické hodnocení. Chápáno tímto náhledem mají obyvatelé Lokte vlastně vzácnou možnost žít na místě s velmi barvitou a komplikovaně modelovanou krajinou přímo vybízející k jejímu estetickému vnímání. A umělci toho často a rádi využívali. Vzpomeňme Morstadta, Pirnera, které jsme již dříve zmiňovali, nebo Pauluse či takřka současného Vnučka. Ale vraťme se zcela na začátek k našemu obrazu Neapolského zálivu, který reflektuje to jediné, co v tuzemské krajině absentuje – moře. V našem případě ještě výrazně umocněné dalšími krajinnými prvky. Na mapě světa bychom jen stěží hledali podobně vizuálně atraktivní místa jako je toto, navíc s tak bohatým historickým kontextem. Ve spojitosti s relativně snadnou dosažitelností destinace v jižní části Apeninského poloostrova a příjemným středomořským klimatem, se tak Neapol se svým okolím stává již od počátku 19. století především pro aristokracii a bohatý městský patriciát oblíbeným místem letních pobytů. Tato skutečnost ve spojitosti s vizuální atraktivitou místa zároveň vytváří příhodné společenskoeko­nomické podmínky pro výtvarnou tvorbu. Umělec totiž touží nejen tvořit, ale i prodávat. Inu je nutné z něčeho žít. Navíc se nacházíme uprostřed 19. století, běsnění napoleonských válek je již takřka zapomenuto, a nebýt roku 1848 revoluce zvané Jaro národů, nic by nebránilo užít si těchto zlatých časů Evropy třeba právě v Kampánii. Nálada obrazu, který jsme použili jako vstupenku pro náš středomořský exkurz, k nám takřka promlouvá svou poklidnou středomořskou atmosférou. Výtvarně se nacházíme v polovině 19. století, někde na pomezí konce období biedermeieru a druhého rokoka. Jistou odlehčenost v tématu autor kompenzoval brilantně realisticky a technicky zvládnutou malbou s poměrně složitou kompozicí tohoto mimořádně kvalitního díla, ve kterém cíleně propojil veškeré atributy tak typické pro tuto lokalitu. Starobylost místa jakoby symbolizovala architektura kláštera vrhající stín na figurální stafáž v popředí, zatímco střední část díla zcela opanuje poklidná hladina Neapolského zálivu, jemuž konkuruje členité a městskou zástavbou výrazně urbanizované pobřeží. Dýmající sopouch stratovulkánu Vesuv, na jehož úpatí jen tušíme přítomnost dramaticky zaniklých Pompejí a Herkulanea, jen logicky uzavírá tuto dokonalou obrazovou pohlednici umocněnou původním zlaceným a velmi reprezentativním rámem. Dnes je Neapolská aglomerace s více jak třemi miliony obyvatel třikrát lidnatější než Praha. Stala se tak důležitým mezinárodním přístavem, jedním z největších italských měst a včetně svého okolí stálým turistickým lákadlem. Vesuv se ze svého spánku naposledy probudil v dubnu 1944. A malá perlička nakonec. Na sbírkové kartě předmětu vytvořené v roce 1971, tedy v době, kdy Loketskou sbírku vlastnil stát, je jako popis předmětu u našeho obrazu uvedeno: Panoramatický pohled na přístavní město na Jadranu. Patrně Dubrovník. (!!!) Autoři – Vykoukal a Knoflíček. Je fakt, že v té době se moc cestovat nemohlo a nebyl internet, ale že by Dubrovník měl sopku…..! Jiří Hejda, správce depozitáře hradu Loket

Publikováno: 13. 02. 2024

Zpět na výpis článků