MEDVĚDÍ MLÝN

Albin Götzl, perokresba na papíře, 17 x 17 cm, datováno 1938, sbírka Města Loket

Již několikrát v těchto příspěvcích bylo zmíněno, že jedním z hlavních atributů loketské sbírky je její rozmanitost, a to jak materiálová, tak tematická. Zatímco jedna část promlouvá svým uměleckořemeslným charakterem, další – například nástroje a pomůcky – svým účelem použití, tak jiná svým charakterem uměleckým, u níž jsou zcela nepřehlédnutelným souborem díla s výpovědní a dokumentární hodnotou. Pro místo a region s tak v posledním století pohnutými osudy se často stávají jedním z posledních nositelů informací o místě a době v níž vznikly. Často drobná a nenápadná díla tak ve stínu depozitáře mohou být nositeli značné přidané hodnoty čekající na své zpracování.

A protože jsme zatím nedali prostor pracím na papíře, jako jsou kresby či grafické práce různých technik, máme nyní možnost to aspoň trochu napravit. Drobnou perokresbou Albina Götzla se Lokti poněkud vzdálíme, ale jen nepatrně, do ostře zaříznutého údolí Lobezského potoka nedaleko Sokolova. Dnes zcela zapomenutý A. Götzl, pokud se nám ho podařilo správně identifikovat, se narodil 27.5.1905 v Kolové, což byla místní část Libavského Údolí. Postupně studoval na umělecké škole při Průmyslovém Muzeu v Liberci (1923–4), Uměleckoprůmyslové škole v Jablonci (1925–6) a mezi lety 1928–32 na Akademii výtvarných umění v Praze. Věnoval se převážně malbě a grafice.

Ze tří od tohoto autora v loketské sbírce zachovaných prací dvě představují chebské statky s hrázděnou architekturou v minulosti tak typickou pro tento region a jedna, které se budeme věnovat zobrazuje takzvaný Medvědí mlýn, postavený v totožném duchu.

Soubor staveb tohoto mlýna, nebo spíše pily, autor zachytil v roce 1938 a jistě při tom ani v nejmenším netušil, že již o sedm let později se začne psát začátek poněkud smutného konce tohoto, ale i všech ostatních mlýnů na Lobezském potoce. Do umělecky precizní práce s řemeslnou důkladností, a i přes absenci lidské stafáže vdechnul atmosféru živoucího, fungujícího místa přinášejícího svým vlastníkům sice těžkou, ale jistou každodenní obživu v místě zároveň sloužící coby útulný domov. Nařezané trámy a fošny naskládané na volném prostranství diváka nenechávají na pochybách o tom jaký byl primární účel stavby. Vše pokrývající sněhový poprašek zjemňuje celkový dojem a evokuje atmosféru období vzniku díla. Pod spodní hranou díla autor zanechal přípis Bärenmühle Lobsthal, Federzeichnung : Albin Gőtzl 1938.

Ale vraťme se ještě na chvíli do historie tohoto zajímavého, dnes zcela zapomenutého místa, o němž jediné relevantní informace publikované v několika posledních dekádách poskytuje drobná publikace Luďka Jaši vydaná v roce 2009.

Nejstarší zápis o mlýnu pochází ze Šlikovského urbáře z roku 1525, který zaznamenává mlynáře Caspara Harda. I když nepodloženými informacemi je založení kladeno již do období Nothaftů, ve 13. století působících na Sokolovsku, po nichž následovali Leuchtenberkové a již zmínění Šlikové. Posledním panským rodem vlastnící mlýn byli po roce 1625 Nosticové, jež před koncem 17. století objekt prodávají jakémusi Fenklovi, po němž mlýn dostává svůj tehdejší název. Později zdomácnělý název Medvědí mlýn se objevuje již v roce 1764 a v 19. století se zcela ustálil. K tomuto názvu se váže krátká pověst o medvědovi, který se usadil nedaleko v brlohu. Obyvatelé mlýna se ho velice báli a chystali se jej zabít. Ovšem ještě, než se tak stalo, se v okolí mlýna objevila skupina lapků, kteří se chystali stavení přepadnout, a navíc jich byla značná přesila. V tom se ale přiřítil velký medvěd, několik lumpů zle potrhal a zbytek se dal na útěk. Vděční obyvatelé mlýna pak nechávali na louce medvědovi sem tam nějaký ten pamlsek na přilepšenou.

Další zajímavostí, tentokrát zcela racionální, byl betlém z Medvědího mlýna. Na jeho tvorbě se podílely generace obyvatelů mlýna. Rozsáhlé dílo bylo umístěno v samostatné místnosti a včetně horníků těžících rudu bylo z větší části pohyblivé. Pohyb figurek zajišťovalo mlýnské kolo, na které byl celý betlém napojený. Již to samo o sobě bylo unikátní. Dramatické byly jeho poválečné osudy. Poslední německý majitel mlýna Josef Neumann v roce 1946 obdržel dekret o vystěhování, nicméně betlém mu bylo líto nechat na místě. Proto jej rozebral a tajně v batohu po částech a po nocích odnosil do bavorského Schirndinku ke svým příbuzným. Počin jistě sám o sobě hodný obdivu. Až v roce 1972 jej celý ve svém novém domově ve Weidenu opět sestavil. Půl roku na to však nešťastnou náhodou ve svých 92 letech umírá při dopravní nehodě. Jeho vnuk Willy po letech již nefunkční betlém věnuje městečku Ploßberg, kde je dodnes na místní radnici vystaven.

Dnes na místě zaniklého Medvědího mlýna stojí pár chatek a většina současníků již ani netuší, jakým prosperujícím segmentem tehdejší ekonomiky tato malá oblast Lobezského potoka byla. Ruiny, staré fotografie, pohlednice a sem tam nějaké drobné výtvarné dílo jsou tím posledním co zůstalo.

J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 01. 10. 2021

Zpět na výpis článků