TŘI BETLÉMOVÉ FIGURKY

doba vzniku ¾ 19. století, vosk, dřevo, různé typy látek

Již ve 4. století našeho letopočtu dopravil do Říma papež Liberius pět prkének z údajných Kristových jesliček a uložil je v kostele, který později nesl jméno U jesliček. Za faktický počátek tvorby betlémů však považujeme až rok 1223, kdy František z Assissi po svém návratu z města Betléma se svolením papeže ve skalní jeskyni nedaleko vsi Greccia vytváří do té doby netradiční scenérii. V jeskyni instaluje žlab naplněný slámou a nechává přivést vola a osla. Vzniká tak první živý betlém. Věřícím obyvatelům přicházejícím si v nočním čase prohlédnout nezvyklou událost přitom předčítá evangelium o zrození Páně a možná tím nevědomky zároveň zakládá tradici půlnoční mše. Především františkáni a jezuité obyčej stavění betlémů následně šíří do celé Evropy. Cesta k jejich zlidovění do dnešní podoby však ještě potrvá několik staletí.

V roce 1560 se objevuje betlém v jezuitském kostele v Praze, a ještě v průběhu 16. století ho následují další česká města. Figury těchto betlémů měly často životní velikost a kompozice se poměrně přísně držely biblického příběhu, což mělo prostřednictvím emocionálního zážitku vliv na pastorační činnost.

Značným přelomem a paradoxně i začátkem cesty k betlémům tak, jak je známe dnes, se stal 26. říjen 1751, kdy císařovna Marie Terezie vydala zákaz vystavování betlémů v církevních objektech. Důvodem zákazu byla hlavně častá obscénní interpretace scén Ježíšova narození a odvádění pozornosti od chrámové pobožnosti. Císař Josef II. o 31 let později tento zákaz rozšířil i na soukromá obydlí. Ale jak už to tak často bývá, lid obecný v českých zemích naslouchá rozkazům vrchnosti většinou jen s notnou dávkou neochoty. Všeobecnou oblibu stavění betlémů tak nemohl zákaz zastavit a naopak následující 19. století přináší nebývalou akceleraci jejich produkce v domácím prostředí. Především v zemědělských a horských oblastech využívalo obyvatelstvo hlavně dlouhého zimního období, kdy nebylo zaneprázdněno sezónními pracemi k tvorbě domácích jesliček. Současně se vyprofilovávají oblasti se specifickou podobou betlémů, například Příbramsko, Jihlavsko, Kralicko nebo Chebsko s Loktem. Poněkud odlišné bývají i betlémy vzniklé v horských oblastech poznamenaných důlní činností hlavně v Krušnohoří. Zároveň se rozšiřuje i materiálová základna, figurky se již nevytváří jen z lipového dřeva, ale i zimostrázu, brslenu, vařeného smrku, olše, třešně, dřeva ořešáku, ale i dalších materiálů jako kašírovaného papíru, různých druhů těsta či vosku. Velmi rozšířeným se stává barevné polychromování figurek.

Společným znakem se stává postupné spojování původního tématu narození Ježíše Spasitele s tématikou světského charakteru. Betlémy se často stávají složitou kompozicí architektury a figurek zobrazujících tradice řemesla obvyklá pro dané místo. Do toho všeho někdy vstupuje komplikovaný systém rozpohybování alespoň části scenérie, jež vše přivádí k dokonalosti, ale to už trochu odbočujeme. Dalším společným průvodním jevem je miniaturizace a s ní spojená obliba takzvaných skříňkových betlémů, jež umožňují alespoň relativně snadný transport a jednoduchý způsob vystavení.

Těžkou ranou pro jakoukoli produkci betlémů byly válečné roky včetně následného odsunu německého obyvatelstva a následně rok 1948 spojený s celkovou změnou politické orientace mimo jiné obecně směřující k potlačování projevů občanské spirituality. Ovšem v menší míře se opakuje situace z roku 1751 a některé domácnosti opět ožívají betlémářskou samovýrobou. Že nová politická orientace ale nepotlačila vše, o tom svědčí třeba oficiální produkce oblíbených papírových rozkládacích betlémů autorů Josefa Lady, Marie Nekolové z roku 1969 nebo několikero variant leporelových jesliček Vojtěcha Kubašty. Myslím, že mnozí z nás mají období Vánoc dodnes spojeno právě s některým z nich.

Naším exponátem měsíce jsou tři betlémové figurky ze souboru 22 podobných v roce 1925 do tzv. Loketské sbírky zakoupených od soukromé osoby z Horního Slavkova. Jako jediné však mají hlavičky vyrobené z vosku. Jsou typickou ukázkou zakomponování světské tématiky do celkové kompozice. Bylinkářka, košíkářka a muž s krosnou, která klidně mohla být přenosným betlémem, našli bezpochyby svůj předobraz v reálném životě venkova. Figurky mají nohy, ruce a tělo vyřezané z lipového polychromovaného dřeva. Horní končetiny jsou pohyblivé. Všechny tři hlavičky jsou zhotoveny z jedné formy a genderově jsou odlišeny pouze dlouhými vlasy zhotovenými z nastříhaných bavlnek. Velmi široká je paleta použitých tkanin svědčících o dobrém zásobení výrobce odstřižky z krejčovství, možná i čalounictví. Materiálově osciluje od jednobarevného lnu na zástěry a košile s nabíranými rukávy po vzorovanou bavlnu na sukně, různě barevné plyše až po brokát na živůtky a látku podobnou dnešnímu tvídu na kabátky. Postavy mají na výšku více než 17 cm, což je na betlémové figurky relativně hodně a byly tím pádem zřejmě součástí poměrně velké betlémové kompozice propojující duchovní polohu s rurálním akcentem reflektujícím regionální specifika. Jsou opatřeny podstavcem, takže s největší pravděpodobností nebyly pevnou součástí kompozice, ale stavěly se v adventu volně do prostoru betlémové architektury, jež se bohužel nedochovala. Po zbytek roku odpočívaly uložené v krabicích. Zřejmě jim to prospělo, až na rezidua prachu, lehkou degradaci některých látek a stopy běžného použití se po 150 letech zachovaly v použitelném sta­vu.

J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 01. 12. 2021

Zpět na výpis článků