Život Kristův, kombinovaná kompozice „betlémového“ typu

Život Kristův, kombinovaná kompozice „betlémového“ typu, ¾ 19. st. Výška 37,5 cm. Materiál: sádra, sklo, porcelán, smrková kůra, smrkové dřevo, lipové dřevo, filc, mosazný drátek, papír, lněná látka, bavlněná příze, písek, galenitová, slídová a křemenná drť, mech, lišejník, tráva, obilné klasy, ptačí peří, práškový bronz, temperové barvy, kostní klíh

S posledním měsícem roku se jako exponát měsíce snažíme prezentovat předmět, který v převážně uměleckořemeslném pojetí nějakým způsobem dokumentuje vztah našich předků hlavně k období Vánoc, vnímaných prizmatem po předcích zděděných tradičních v podstatě konzervativních křesťanských hodnot, ovšem často v lidovém prostředí a jeho tvorbě svérázně přetransformo­vaných. Většinou, a pozorní čtenáři si jistě připomenou loňské a předloňské prosincové vydání, při této příležitosti sáhneme do mimořádně bohaté zásobnice lidových betlémů z našich sbírek. Vyhneme se ovšem těm pojatým v tradičním betlémářském kánonu a sáhneme po tvorbě netradiční, ovšem o to zajímavější. Ústředním a plnohodnotně sjednocujícím tématem těchto prací je osoba biblického vykupitele Ježíše Krista, jenž je zde v duchu tradic, a to nejen lidových, ale i zcela oficiálních, kladen do souvislostí, které ovšem kupodivu nejsou s novozákonní předlohou vždy zcela v souladu. Vezmeme-li v potaz například Ježíšovo narození, tak zjistíme, že žádné ze čtyř evangelií konkrétní datum Kristova narození výslovně nezmiňuje a ani na toto téma není kladen žádný důraz na rozdíl od Kristova příkazu, aby si křesťané připomínali jeho smrt (Luk. 22.17–20), což pochopitelně souvisí s Ježíšovým duchovním stavem v momentu smrti a dnes si tuto událost připomínáme v období, které nazýváme Velikonoce. Ale o tom až jindy. Jak to tedy vlastně je? Různé zdroje si v tomto protiřečí. Vezměme si ale opět na pomoc Lukášovo evangelium (Luk. 2.8), které nám říká, že „V té oblasti (myšleno v oblasti Betléma, kde se Ježíš narodil) byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky u svých stád“. To je dost důležité, ale co nám to vlastně napovídá? Znamená to, že pastevci svá stáda ještě stále pásli alespoň přes den ve volné přírodě, což by nemohli, pokud by bylo silně nepříznivé počasí nebo dokonce napadlý sníh, který tuto oblast Judeje nacházející se v nadmořské výšce přes 700 m.n.m. ke konci prosince často pokrývá. Z toho vyplývá, že pokud se stáda ještě pásla volně a nenastalo počasí typické pro konec prosince, bude nutné počítat s tím, že se Ježíš zřejmě narodil podstatně dříve než 25. prosince. Kde se ovšem tedy vzal tento datum? Musíme se vrátit do poloviny 4. století, kdy papež Julius I. určil 25. prosinec jako den Ježíšova narození. Bráno dnešním pohledem poněkud direktivně. Ovšem i to mělo své souvislosti. 25. prosinec byl den zimního slunovratu a v duchovním světě pohanských národů byl jedním z nejdůležitějších svátků. Způsob, jak to změnit a „přetransformovat“ tento pohanský rituál spočíval právě v tomto ani ne tak duchovním, jako spíše politickém rozhodnutí, které podpořeno rostoucím vlivem křesťanství opravdu po staletích přineslo potlačení původního pohanského kultu výměnou za svátek Narození Páně, i když v termínu, jenž lze považovat za zpochybnitelný. A co Štědrý den 24. prosince? Opět se musíme vrátit notně do minulosti. Tentokráte do starého Říma, kde součástí oslav slunovratu byly i svátky boha zemědělství Saturna takzvané Saturnálie. Tyto týden trvající velmi nevázané bujaré oslavy začínaly 17. prosince a vrcholily 24. prosince, kdy bylo zvykem vzájemné předávání dárků. Tato část Saturnových svátků byla převzata do současných Vánoc a s ne příliš velkou nadsázkou lze říct, že je příčinou každoroční celosvětové předvánoční nákupní horečky. Dnešní Vánoce se tak staly jakýmsi souborem naředěných pohanských a římských obyčejů opatřených křesťanskou nálepkou a zdomácnělých v nové podobě. Lze s úspěchem pochybovat o tom, že naši předkové byli obohaceni o tyto poučky a závěr roku tak přijímali stejně jako celé křesťanstvo v duchu tradic odvíjejících se od poloviny 4. století, včetně projevů často svérázné lidové spirituality promítnuté do tvorby betlémů a skulptur podobného charakteru gradující v 19. a na počátku 20. století. Náš exponát měsíce není ukázkou tradičně pojaté formy betlému, které se vyznačují důrazem na narození Krista, ale poněkud netypicky v jakýchsi výtvarných zkratkách zobrazující celý jeho život. Na soustruženém kruhovém podstavci je na sádrovém korpusu vystavěna hora, v nejnižší úrovni opatřená grotou s typickým výjevem malého Ježíška v jesličkách, v pozadí se zvířátky a v předním plánu s Marií a Josefem. Naopak zcela netypicky je na opačné straně ještě jedna menší grota představující hrob, v němž je v jakémsi symbolickém kontrapunktu uloženo Kristovo mrtvé tělo. O patro výše nad ním je opět značně nezvykle umístěna postava muže s beránkem u nohou držící praporec s křížem. Dle atributů zcela jistě osoba Jana Křtitele, jenž ve vodách řeky Jordánu pokřtil Krista a položil tím nezbytný předpoklad jeho budoucího vzkříšení. Přímo nad ním je ukřižovaný Kristus, svou smrtí tak dokazující věrnost Bohu až do poslední chvíle. V nejspodnější části vlevo od jesliček je nutno zmínit ještě jednu malou grotu se studnou a dřevěnou pumpou, která s jistou nadsázkou může symbolizovat zdroj víry. Celou horou se spirálovitě vine stezka evokující duchovní gradaci celé kompozice a odkazuje na život Kristův spějící k naplnění biblického proroctví. Mezipatra doplňují postavy pastevců s ovečkami, kterých je cekem 81, nejmenší měří pouhých 9 mm a jsou zhotoveny z porcelánu. Celý masiv hory je polepen drtí z křemene, slídy a galenitu a může tak odkazovat na svůj původ z oblasti charakteristické hornickou činností. Vše zakončuje ze dřeva, papíru a sádry výrazně barevně provedená architektura města. Celá kompozice může být vlastně jakýmsi celoročním betlémem, neboť zachycuje různé části Ježíšova života, zároveň se odehrávající v rozličných obdobích kalendářního roku. Ovšem zda to měl autor apriori na mysli či ne, pro nás zůstane zřejmě otázkou bez odpovědi. S přáním všeho nejlepšího v novém nastupujícím roce, J. Hejda, správce depozitáře Hradu Loket

Publikováno: 03. 02. 2023

Zpět na výpis článků