Příspěvek k mezinárodnímu dni dětí


porcelán, Sousoší peroucích se chlapců. Horní Slavkov, Lippert a Haas, r.1840, 13,5 x 15cm, sbírka města Loket

Příspěvek k mezinárodnímu dni dětí

Nadcházející Mezinárodní den dětí nám umožňuje poněkud více zaostřit na tuto tématiku a poohlédnout se po tom, jakým způsobem se téma dětí promítlo do užitého umění zastoupeného v tzv. Loketské sbírce. Ne, že by 19. století, kam se na okamžik vrátíme, mělo o tomto svátku nějaké ponětí, to jistě ne. Vždyť například u nás je tento mezinárodní svátek připomínaný 1. června ustálenou součástí kalendáře teprve od roku 1950. Nicméně předminulé století bylo dobou, kdy se výraznějším způsobem začalo zohledňovat společenské postavení dětí, a to hlavně v sociálních ohledech, a ideově tak připravilo půdu pro dobu budoucí. Dalším důvodem je, že jsme se rozhodli sáhnout do porcelánové produkce poloviny 19. století, které je v Loketské sbírce zastoupeno stěžejním množstvím prací a navíc nám v tomto případě poskytlo možnost zvolit ukázku poněkud netypického charakteru. Zároveň tím vlastně do určité míry propojujeme články o slavkovské porcelánové manufaktuře z ledna a o rodině v 19. století z května tohoto roku.
Pokud hovoříme o postavení dětí v polovině předminulého století, je nutno k tomuto tématu přistoupit poněkud diferencovaně. A to hlavně z ekonomického hlediska, které bylo pro formování budoucího dospělého člověka zcela zásadní. Tomu všemu však předchází jedna velmi zásadní statistika příliš nepodléhající ekonomickému klimatu, do něhož se děti v 19. století rodily, a to úmrtnost, která u dětí do jednoho roku činila pro nás dnes těžko uvěřitelných téměř 25 procent. Dnes se toto číslo pohybuje v jednotkách promile. Tento stav byl dán především neuspokojivými hygienickými podmínkami, neodborným vedením porodu, špatnou poporodní péčí a absencí dnes zcela běžných léčiv. Pro děti, jež se s úspěchem porovnaly s těmito nástrahami raného věku, ale neměly to štěstí se „dobře narodit“, bylo běžné, a to hlavně na venkově či v chudších městských poměrech, že již od čtyř let chodily na pastvu a od sedmi vypomáhaly v hospodářství. Ani to jim však nebránilo, aby se věnovaly dětským hrám. Jejich běžnou součástí byl zpěv či tanec, nezřídka slovní hádanky nebo veršovaná rozpočítadla a jako hračky sloužily jednoduše ze dřeva vyřezávané panenky, vojáčci, koníci a na potoce klapající mlýnky. Děti z lépe situovaných rodin se mohly pochlubit domácími divadélky, pokojíky s kompletní výbavou nebo panenkami s luxusní garderobou. Značným předělem v životě dětí a často i vlastně koncem období dětství bylo dosažení dvanácti let věku, které bylo určující pro konec povinné školní docházky. V tomto období se plnohodnotně projevila diferenciace ekonomického rodinného zázemí. Zatímco v nejchudších rodinách bylo snahou potomky, co nejdříve zainteresovat na chodu domácnosti, v těch o něco lépe situovaných se rodiče snažili dětem poskytnout vzdělání v řemeslné oblasti. Tam, kde na tom byli ještě o poznání lépe, posílali své syny na gymnázium a na tyto študáky se hledělo jako na takřka dospělé. Nic z tohoto se však netýkalo děvčat, na jejichž pokraču Exponát měsíce června ze sbírek hradu Loket jící vzdělání se hledělo se značným despektem a bylo považováno za zbytečné. Za prioritní byla považována jejich příprava na roli matek a hospodyň. Tento dlouhodobě přežívající archetypální přístup rozmělnilo až 20. století. Posunulo i dobu právní dospělosti, pro níž byla v 19. století hranice čtyřiadvaceti let, v roce 1919 snížená na jednadvacet a roku 1951 na současných osmnáct let. Nic z tohoto však zřejmě nedělá těžkou hlavu našim dvěma malým, buclatým, porcelánovým chlapíkům, kteří si, nevíme proč, razantně vjeli do vlasů. Možná svár o prohrané hliněné kuličky, možná vážná urážka stavovského původu. Vzhledem k poměrně reprezentativnímu oděvu obou aktérů bychom se přiklonili spíše ke druhé variantě. Ty troubo, ty lumpe, úplně slyšíme příval těchto a dalších ještě horších verbálních denunciací, kterými se oba aktéři incidentu s plnou vervou častují. Taková, nebo podobná situace mohla být modelérovi motivací k tvorbě této trochu atypické plastiky období vrcholícího biedermeieru v českých zemích. Dva chlapci, oba evidentně z dobře situované rodiny, mají velmi podobné oblečení. Jejich kabátce odlišuje pouze jiné barevné provedení, stejně tomu tak je u jejich krátkých kalhot a zlatě vyšívané košile, oba sdílejí totožné. Navíc svým genotypem jsou si velmi podobní. Že by sourozenci nebo dokonce dvojčata a malý sourozenecký spor, který si v budoucnosti budou s úsměvem připomínat? Nevíme. Díky značení a datování naspodu plastiky ji můžeme velmi snadno identifikovat. Roku 1840 ji vyprodukovala slavná porcelánová manufaktura LIPPERT a HAAS v Horním Slavkově, jež se v tomto období nacházela na vrcholu své produkce, a to i ve figurální tvorbě podobných žánrových scének, které se často stávaly žádanou dekorací budoárů dobře ekonomicky situované měšťanské nobility. Doufejme, že se naši porcelánoví fešáci usmířili, dětem z depozitáře hradu přejeme vše nejlepší a… neperte se. J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 03. 02. 2023


Zpět na výpis článků