Dear visitors, roof repairs are taking place on the castle building, which partially restricts movement in the castle courtyard and the private castle parking lot. At the same time, construction work is underway to build the Creative Cultural Center, due to which the porcelain exhibition has been relocated from the Wing by the Tower to the North Palace and the Rotunda Wing. Thank you for your understanding!

Příspěvek k mezinárodnímu dni dětí


porcelán, Sousoší peroucích se chlapců. Horní Slavkov, Lippert a Haas, r.1840, 13,5 x 15cm, sbírka města Loket

Příspěvek k mezinárodnímu dni dětí

Nadcházející Mezinárodní den dětí nám umožňuje poněkud více zaostřit na tuto tématiku a poohlédnout se po tom, jakým způsobem se téma dětí promítlo do užitého umění zastoupeného v tzv. Loketské sbírce. Ne, že by 19. století, kam se na okamžik vrátíme, mělo o tomto svátku nějaké ponětí, to jistě ne. Vždyť například u nás je tento mezinárodní svátek připomínaný 1. června ustálenou součástí kalendáře teprve od roku 1950. Nicméně předminulé století bylo dobou, kdy se výraznějším způsobem začalo zohledňovat společenské postavení dětí, a to hlavně v sociálních ohledech, a ideově tak připravilo půdu pro dobu budoucí. Dalším důvodem je, že jsme se rozhodli sáhnout do porcelánové produkce poloviny 19. století, které je v Loketské sbírce zastoupeno stěžejním množstvím prací a navíc nám v tomto případě poskytlo možnost zvolit ukázku poněkud netypického charakteru. Zároveň tím vlastně do určité míry propojujeme články o slavkovské porcelánové manufaktuře z ledna a o rodině v 19. století z května tohoto roku.
Pokud hovoříme o postavení dětí v polovině předminulého století, je nutno k tomuto tématu přistoupit poněkud diferencovaně. A to hlavně z ekonomického hlediska, které bylo pro formování budoucího dospělého člověka zcela zásadní. Tomu všemu však předchází jedna velmi zásadní statistika příliš nepodléhající ekonomickému klimatu, do něhož se děti v 19. století rodily, a to úmrtnost, která u dětí do jednoho roku činila pro nás dnes těžko uvěřitelných téměř 25 procent. Dnes se toto číslo pohybuje v jednotkách promile. Tento stav byl dán především neuspokojivými hygienickými podmínkami, neodborným vedením porodu, špatnou poporodní péčí a absencí dnes zcela běžných léčiv. Pro děti, jež se s úspěchem porovnaly s těmito nástrahami raného věku, ale neměly to štěstí se „dobře narodit“, bylo běžné, a to hlavně na venkově či v chudších městských poměrech, že již od čtyř let chodily na pastvu a od sedmi vypomáhaly v hospodářství. Ani to jim však nebránilo, aby se věnovaly dětským hrám. Jejich běžnou součástí byl zpěv či tanec, nezřídka slovní hádanky nebo veršovaná rozpočítadla a jako hračky sloužily jednoduše ze dřeva vyřezávané panenky, vojáčci, koníci a na potoce klapající mlýnky. Děti z lépe situovaných rodin se mohly pochlubit domácími divadélky, pokojíky s kompletní výbavou nebo panenkami s luxusní garderobou. Značným předělem v životě dětí a často i vlastně koncem období dětství bylo dosažení dvanácti let věku, které bylo určující pro konec povinné školní docházky. V tomto období se plnohodnotně projevila diferenciace ekonomického rodinného zázemí. Zatímco v nejchudších rodinách bylo snahou potomky, co nejdříve zainteresovat na chodu domácnosti, v těch o něco lépe situovaných se rodiče snažili dětem poskytnout vzdělání v řemeslné oblasti. Tam, kde na tom byli ještě o poznání lépe, posílali své syny na gymnázium a na tyto študáky se hledělo jako na takřka dospělé. Nic z tohoto se však netýkalo děvčat, na jejichž pokraču Exponát měsíce června ze sbírek hradu Loket jící vzdělání se hledělo se značným despektem a bylo považováno za zbytečné. Za prioritní byla považována jejich příprava na roli matek a hospodyň. Tento dlouhodobě přežívající archetypální přístup rozmělnilo až 20. století. Posunulo i dobu právní dospělosti, pro níž byla v 19. století hranice čtyřiadvaceti let, v roce 1919 snížená na jednadvacet a roku 1951 na současných osmnáct let. Nic z tohoto však zřejmě nedělá těžkou hlavu našim dvěma malým, buclatým, porcelánovým chlapíkům, kteří si, nevíme proč, razantně vjeli do vlasů. Možná svár o prohrané hliněné kuličky, možná vážná urážka stavovského původu. Vzhledem k poměrně reprezentativnímu oděvu obou aktérů bychom se přiklonili spíše ke druhé variantě. Ty troubo, ty lumpe, úplně slyšíme příval těchto a dalších ještě horších verbálních denunciací, kterými se oba aktéři incidentu s plnou vervou častují. Taková, nebo podobná situace mohla být modelérovi motivací k tvorbě této trochu atypické plastiky období vrcholícího biedermeieru v českých zemích. Dva chlapci, oba evidentně z dobře situované rodiny, mají velmi podobné oblečení. Jejich kabátce odlišuje pouze jiné barevné provedení, stejně tomu tak je u jejich krátkých kalhot a zlatě vyšívané košile, oba sdílejí totožné. Navíc svým genotypem jsou si velmi podobní. Že by sourozenci nebo dokonce dvojčata a malý sourozenecký spor, který si v budoucnosti budou s úsměvem připomínat? Nevíme. Díky značení a datování naspodu plastiky ji můžeme velmi snadno identifikovat. Roku 1840 ji vyprodukovala slavná porcelánová manufaktura LIPPERT a HAAS v Horním Slavkově, jež se v tomto období nacházela na vrcholu své produkce, a to i ve figurální tvorbě podobných žánrových scének, které se často stávaly žádanou dekorací budoárů dobře ekonomicky situované měšťanské nobility. Doufejme, že se naši porcelánoví fešáci usmířili, dětem z depozitáře hradu přejeme vše nejlepší a… neperte se. J. Hejda, správce depozitáře

Publikováno: 03. 02. 2023


Zpět na výpis článků